Jdi na obsah Jdi na menu
 


Vlasta Grycová

Vlasta Grycová byla opravdovou zpěváckou legendou; známe ji především jako osobitou, nenapodobitelnou interpretku balad a milostných písní  uherskobrodských, hradišťských, kopaničářských a především straňanských. Profesí malířka skla podědila hudební talent po své mamince  Alžbětě  Končitíkové (1913-1999).

vg01.jpg

Veřejně vystupovat  začala už jako dítě ve straňanském souboru  Javorina, kde si ji roku 1957 vyhlédli pro Hradišťan Jaroslavové Čech a Staněk; rokem 1972 začala její trvalá spolupráce s uherskobrodskou Olšavou. Tehdy také nahrála první z celé řady snímků  s BROLNem v Československém rozhlase v Brně. Trvale spolupracovala s CM Jaroslava Čecha a CM Viléma Zahradníka z Uherského Hradiště. Své první samostatné album Písně moravsko-slovenského pomezí nahrála pro Supraphon v roce 1985. Její následovnicí  v rodinné muzikantské tradici je dcera Anička Přikrylová (učitelka hry na housle a primáška CM Vlasty Grycové) spolu se svými dcerami,  houslistkou Veronikou Přikrylovou  a basistkou Helenou Přikrylovou-Milanovou. S jejich zprvu rodinnou muzikou nazpívala Vlasta Grycová v roce 2003 svůj zpěvácký portrét Pod Javorinú – Lidové písně ze Strání. Hostovala na  nahrávkách CM Olšava (mj. Kytice z Uherskobrodska, 1998), účinkovala v hudebních pořadech České televize (mj. film Zpěvačky z pomezí, také Zpívánky, Vonička z domova). V rodné obci spoluzaložila Ženský pěvecký sbor (dnes Netáta),  se kterým si zazpívala už  na albu Pod Javorinú.

Vlasta Grycová byla nesmírně inspirativní hned v několika ohledech: výborná paměť na písňové texty, a nejen na ty dlouhé baladické; bylo-li zapotřebí, vyhledala ve svém vnitřním zpěvníku patřičnou melodii pro konkrétní příležitost. Spolupráce s kapelou a s ostatními zpěváky pro ni byla stejně přirozená jako samozřejmá bezprostřednost při navázání kontaktu s publikem. A legendou byla nejen živoucí, ale též pořádně živelnou: o generaci až dvě mladší zpěvačky Netáty i muzikanti domovské i hostitelských kapel měly co dělat, aby jí stačili nasazením, vytrvalostí  i vitalitou  na pódiu i mimo ně. Zpěv byl pro ni samozřejmou součástí života, projevem lásky k lidem, k životu. Je to nakažlivé a především uvěřitelné: její hlas se do nás něžně a hluboce vrývál pokaždé, když rozpažila ruce, zavřela oči a o té lásce nám zazpívala. Zněl její zpěv, hovořilo srdce. A my rozumíme. 

Odešla v pondělí ráno 20. července 2021.

Vlastičko, děkujeme, že jsme mohli svůj život strávit vedle Tebe, s Tvou nekonečnou láskou, srdečností a moudrostí. Děkujeme za to, co jsi nás naučila, že jsme mohli s Tebou hrát a zpívat, smát se i plakat. Budeš tu s námi pořád v písních a baladách, které v sobě nesou odkazy našich předků, jsou kořeny našeho člověčenství.

Cimbálová muzika Vlasty Grycové

 

Mateřské srdce moravské lidové písně dotlouklo

autor Jiří Plocek

Po mamince podědila Vlasta Grycová nejen vlohy ke zpěvu, ale i zázračnou paměť. Slyšela píseň jednou a když se jí líbila, už si ji pamatovala. A mohla to být i velmi dlouhá píseň. "Naša mama si celý den zpívala. Znala balady, které měly trebás dvacet slok! Až sem ju podezrívala, že si je vymýšlá," řekla mi jednou se smíchem. Její maminka Alžběta Končitíková byla pokladnicí straňanských písní, kterou vytěžovali etnografové. A Vlasta byla oněch písní oddanou interpretkou.

Mladičkou zpěvačku objevili na konci 50. let 20. století při svých potulkách moravskoslovenským pomezím primáš Jaroslav Staněk a cimbalista Jaroslav Čech a přivedli ji do Hradišťanu, elitní slovácké muziky. Po nějaké době si jí všiml dramaturg bněnského rozhlasového orchestru BROLN a Vlasta se stala v 70. a 80. letech jednou z jeho nejvýraznějších pěveckých tváří.

Tehdy jsem ji slyšel poprvé i já na jedné veřejné nahrávce v rozhlasovém studiu na Stadionu v Brně. Nebyl jsem znalec ani oddaný fanoušek folkloru, brnkal jsem na mandolínu bluegrass, ale vzpomínám si jasně, že mne její cituplný zpěv doslova uhranul.

Po letech jsme se sblížili, když jsem jí vydal cédéčko a pravidelně se stavoval v pohostinném domově rodiny Grycovy v Květné nedaleko slovenské hranice. Vlastin hlas se s věkem proměnil ze svítivé dívčí podoby v hlubší mateřskou - a taková byla i jeho majitelka. Archetyp univerzálního mateřství. Proslulý straňanský fašanek pro mne (a případně další muzikantské kamarády) pravidelně končil nad ránem u Gryců v obýváku, dočasně upraveném na noclehárnu, a následující dopoledne jsme se léčili Vlastiným gulášem a Josefovými (manželovými) štamprlami.

Vlasta Grycová byla jednou z největších osobností moravské lidové písně posledních padesáti let. Neokázalá, skromná, přitom však při zpěvu vždy absolutně soustředěná a cituplná. Byla to osobnost, která k sobě přitahovala straňanské muzikanty a zpěváky, a byla pilířem mnohých jejich aktivit. A současně svým uměním přesahovala hranice rodného regionu. Když s BROLNem zpívala písně Dybych byla jako nejsu bohatá nebo Prší déšč, dotýkalo se to i srdcí, které se jinak vyhýbaji sentimentu. Ve Vlastině podání byly totiž smutek i radost v písni pravdivé. To nebyla hra na "jako" či sentimentální kýč.

Dnes ráno jsem se dozvěděl tu smutnou zprávu. Neodešel jen krásný hlas a krásná osobnost, odešla i velká matka naší lidové písně.  (autor Jiří Plocek 20.7.2021)

A zde najdete několik odkazů na externí zdroje:

Vlasty Grycové - lidová zpěvačka ze Strání

 

Slovácký gen - Vlasta Grycová

 

Pořad České televize: Vlasta Grycová - hlas z Kopanic

 

Folklorika - fenomén Vlasta (2018)